Prostě a jednoduše - paráda! Co ještě dodat? 

Takže jak to vlastně bylo: po nepěkných předpovědích počasí jsme se jen přece přiklonili k průměru úspěšnosti předpovědí a neprohloupili jsme. Ve stejný den se plánovala rekreačně výletová cyklosoutěž Lipovská šlapka, kterou organizátoři na poslední chvíli odvolali právě z důvodu až nehezké předpovědi. Přátelé, tímto krokem se ovšem stal náš výlet, Šopa kolo štamprla, neprestižnější Lipovský cyklopodnik tohoto roku! Z marketingového hlediska nám tato pozice zajisté pomůže se umístit mezi nejlépe obsazované závodní podniky v této malé republice.

Ale abychom nezapomínali, proč vlastně nezávodní podnik Šopa kolo štamprla vznikla. Budeme to každoročně připomínat, abychom se později, když si třeba do Lipova splete cestu Jarda Kulhavý, vyhnuli nějakým nejasnostem, které by chtěly tuto myšlenku nějakým způsobem vymazat z Googlu. Bylo to v roce 2012, kdy si do studia přivezl Martin Schuster, kytarista a zpěvák kapely Mindwork z Praheee, kolo. Několikrát v týdnu jsme si vyjeli tady na naše kopečky a tam dostali nápad! Napíšeme kamarádům, jestli by si v sobotu nezajeli s námi taky na kopečky. Bohužel. Přijeli! To se uskutečnil první výlet kamarádů a přátel na Javorinu. Ano, výlet, přátelé. Šopa kolo štamprla nebyla, není a nebude závodem, nýbrž jen výletem s přáteli, kamarády, se kterými se rádi vidíme a kteří nás rádi poctí veselou náladou. Následující rok jsme spolu jeli hřebenovku po hranicích na Mlýnky. Tento rok jsme si zajeli už i za kopečky, do ciziny, na Slovensko. A bylo to perfektní!

Necelý peloton (Soňa, Jitka, Milan, Adam, Filip, Radovan, Rosťa a já) vyrazil v 10:03 směr Hrubá Vrbka. Ano, již zde je vidět změna trasy oproti původnímu plánu. Páteční vytrvalý déšť nám zcela znemožnil cestu po polních a lesních cestách.

V Hrubé Vrbce u hřbitova nás již čekala další část pelotonu, Peťa a Gábina. Při domluvě check pointu jsem si ovšem neuvědomil, že Hrubá Vrbka má hřbitovy dva! Naštěstí se čekající rozdělili a každý čekal u jednoho. Vyrazili jsme tedy plnou parou vpřed, již v počtu deseti cyklistů, abychom v zápětí zastavili na krátké občerstvení v podobě světlého Černohorského piva za 20,-Kč  v příjemném horňáckém stavení. Ženské mužstvo si vzalo náskok a tohoto náhlého občerstvovacího manévru se nezúčastnilo. Dobře věděly proč.... Kuželov, kopec, Kuželovský větrák...my co jsme hodně kvalitně ráno redukovali do vaničky jsme pocítili určitý hendycap. U lufťáku jsme přivítali do kolektivu posledního účastníka, Juru, a mohlo se po pokoštování minuloročního v plném počtu pokračovat vzhůru z kopce na Vrbovce. Někteří slzu zamáčkli, že nás celní zpráva již nekontroluje.

 

Z Vrbovec jsme si to šinuli do kopečku s nádherným výhleden na BIO ovce a BIO krávy. Občas přeběhl BIO pes a na silnici přejetá BIO kočka. Ta tam sice nebyla, ale dnes, za Tasovem, byla. Po výjezdu krátkého, ale prudkého, kopečku se nám otevřel pohled na krásné Slovenské Kopanice. Vlevo Polana a nádherná fotovoltaická elektrárna, vpravo zřícenina hradu Branč, před námi kopečky Malých Karpat a vlevo za nimi táhlý Povážský Inovec. Bylo sice pod mrakem, ale dohlednost byla solidní. Nádhera!

Pak dlouhý sjezd až do Turé Lůky, hledání nějakého pohosviňství.. nakonec jsme byli posláni do patřičných míst a to přímo do Gazdovského dvora, kde nás už vítala cimbálová muzika Kyjovánek (myslel jsem že to je puštěné CD, opak byl pravdou), BIO trhy, BIO pivo neznámého výrobce, BIO kafe, BIO Kofola bez BIO rumu a pro mě těžká úloha, jak účastníkům výletu nenápadně vysvětlit, že bychom mohli původní trasu prodloužit o cca 5km (ve skutečnosti o 20km, ale to jsem nevěděl, opravdu!) a nechat se pozvat na štamprlu k mým rodičům. Naštěsí byli tak nějak spokojeni, hlavně odpočati dlouhým sjezdem do Turej Lúky, že extra nějak neprotestovali. Dokonce se pěkně vyjasnilo a svítilo sluníčko. Moc příjemné!

 

Cesta z Turej mohla býti daleko kratší, ale cestu údolím jsem si nechtěl nechat ujít, ing. arch. ukázat místní stodoly... no.... vůbec ho to nezaujalo.... je to přece jen kaBrňák. Ale BIO ovce i BIO krávy k vidění byly i zde. Na kopci pár vtipů o bačoch a jejich trápení se samotou a jelo se dál. Do kopečka, z kopečka a do kopečka a už nás vítali českoslovenští důchodci skandováním a povzbuzováním. V ten moment to bylo překvapení, ale to nebylo nic proti tomu, co nás čekalo později... ne! To sem nelze napsat, to se musí prožít. Zajisté všichni zúčastnění budou souhlasit a pro nezúčastněné je to motivací pro další ročník. Doufám, že všichni budeme v pozdějším věku stejně vitální, dobrosrdeční a veselí, tak jak nám to předvedli oni. A děkujeme jim!

Plni zážitků jsme si sedli opět na nepohodlná sedla našich cykloořů a pomalu začali zdolávat druhou polovinu výletu, když v tom..... na pravoboku, po poli, se k nám přibližuje skupina, co skupina.. přímo stádo koní osedlaná koňákama. V mžiku jsme byli obklíčení a vzájemným obdivováním jsme nešetřili. My jsme neviděli nikdy tolik koní pohromadě, oni zase neviděli nikdy tolik kol. Dokonce proběhla i výměna dopravních prostředků, výměna páleného... silný zážitek.

 

Rozloučení s koňákama ze Žítkové a pokračování směr hranice, na Starou Myjavu. Povinně dobrovolná pauzička u té kaluže na jedno, pár vtipů a hola do výšin.... a průtrž mračen. Naštěstí nepršelo dlouho, přečkali jsme chvilku pod střechou v místním lyžařském středisku. Poslední kopec nahoru na Kubíkův vrh a rychlý sjezd na hotel Háj na Nové Lhotě. Zde již byli Brňáci s Pražákama tak nějak vzájemně otrkaní, spustili lavinu vtipů, Brňáci o Pražácích a opačně. Doplnili jsme kalorie a s nastupujícím šerem jsme se vydali směr Velká nad Veličkou, kde nás v Horňáckém šenku již očekávali. Tedy... po tom Pardálovi byli spíše v očekávání naši znalci - pivaři. A evidentně byli spokojeni, ba přímo by se dalo napsat: chrochtali blahem (konečně BIO prasata?).

Zde se to tak nějak neoficiálně ukončilo, Veličani již zůstali ve Velké, Pražani a kaBrňáci vychutnávali tu, jak se to jmenuje.. lepenku, vlastně IPU a my jsme se pomalu přesunuli do Lipova, kde proběhlo oficiální zakončení výletu Šopa kolo štamprla 2014 a předání hlavní ceny organizátorovi (to jako mě).

 

Tímto děkuji všem zúčastněným za parádní den, rodičům za pohoštění a Milanovi za hlavní cenu!!!
Najeli jsme celkem 87km (cykloserver píše 83km, ale on kecá) a nastoupali téměř 1300m. Skutečně to nebyla procházka růžovým sadem

Moc se těším na další výlet. Jak poznamenali odjiždivší Pražané: nemuselo by to být jen jednou za rok!!!

P.S. pokud by měl někdo pocit, že se pil alkohol, tak nikoli! Pivo bylo vždy bez alkoholu a v plezgačkách byl jen a pouze ionťák. A hlavní cenou byl čaj. Milan poslal ze svého GoPro nějaké snímky, tak kdo máte odvahu mrknite. Celkové množství fotek je 4300ks. Z toho bude ještě překvapení! :-)